Sobota: Thermas-konec ostrova-jizni pobřeží (Pachia Ammos)

Ráno začalo špatně. Snedli jsme se Slavkem kilo jogurtu a 1/4 kila medu. To bylo tak: včera měli v minimarketu v malých kelimcich jen 0-2% derivaty a poctivý řecký jen v rodinném balení. A ze se zítra uvidí. Sice nám par lžícemi pomohl Pavel, ale to hlavní zůstalo na nas.
Řecké léto už jede naplno, ráno už bylo přes dvacet a azuro. Nechali jsme bagly na privatu a jeli se podívat na vodopády řeky Foinias. Bylo to asi 4 km a pak už jsme mohli jen pěšky. Po dvaceti minutách jsme byli u velkého vodopádu a zároveň zde zacinal nepruchodny kaňon. Cesta podle říčky s se spoustou perejek vedla samozřejmě zájem obrovských platanu. Cely tenhle cyklovylet je prostě lesní. Dal jsme se rozdělili na ty, co už na zdejší hlavní a vyznamne památce (Svatyně velkých bohu - byla zde nalezena slavna Nike Samothracka - nyní v Louvru) byli - K+E včera, já před 5 lety, a na ty, co se tam teprv chystali. Dali jsme si sraz ve 3 u pamatky a naše sportovnější skupina vyrazila na ousko do severozápadní casti ostrova. Odbocili jsme do kopců, projeli vesnickou, vystoupali po štěrku do 260 m a pekne se povozili po sotolinkach. Spustili jsme se zpátky na pobrezni asfaltku a dojeli na její konec, ktery koncil otockou, uprostřed niz byla... sprcha. Ackoliv pláž byla docela kamenita a nebylo tam nic. Tolik kilometru asfaltu kvuli sprše.
Zpatky jsme se vrátili po pobřeží, bylo to docela rychle. Ve dvě jsme nasazovali batuzky, dali jsme salát a pivko v me vcerejsi hospůdce a ve tři jsme byli u památky. Čekalo nas stoupání do byvaleho hlavního města stejného jmena jako ostrov. Byla to nejdrsnejsi zalezitost celého dne: 10% stoupání v bezvetri na rozpalenem asfaltu v prazicim slunci. Ale zvládli jsme ty 4 kilometriky a dosáhli jsme kafeneionu na dolním konci městečka. Později jsme ho pri placeni prekrtili na "vše za €1", frape, pivo, ouzo, no všecko. Udělali jsme tam základnu a odtud vyráželi na výpady do pěkného kamenného městečka: nákupy na večerní pláž a foceni. Misa s Františkem hospodu jako obvykle ignorovali a pokracovali i s koly na hrad. Po zarizeni všech záležitostí a stazeni Misy z hradu jsme vystoupali do sedelka za městečkem a pak následoval nádherný sotolinovy stupnovizy sjezd mezi olivami na jižní pobřeží. Zachytili jsme se asfaltu a ti co neměli mapu si mysleli, ze uz pojedeme jen kolem moře. Ale ti co ji měli, tak věděli, ze nastoupame do 160 m... Několikrát. Ale všechno ma svůj konec a přišel sjezd. Na posledním brodu padla Pavla, ale nastesti bez krve a skončí to asi jen modrinou na zadku. Na pláži byl otevreny plazovy bar, rozhodli jsme se se nejdřív jet spratelit se, abychom mohli přespat na pláži, jen M+F tradičně zasoukromnicili a rovnou se vydali na druhy konec pláže. Obsluha byla tradicne přátelská, nic nebyl problem, ale kromě piva neměli nic, co by nas zajímalo. Splachli jsme dnešní pot v mori, dali par piv a pustili se do likvidace zásob jídla a vina určených pro pustou pláž. Barman nám předal hospodu, ukazal vypinace, a odjel. Dnes tedy spime v 1000+1hvezdovem hotelu. A zítra posledních 16 km, na které máme cely den.
Ujeto 65 km, celkem 712 km. Nastoupano 1200 m, celkem 10 000 m.