pondělí 23. května 2011

Pondeli: Alexandrupoli - Solun - Budapest - Praha

Všechno ma svůj konec, tedy tenhle vylet. Jak jsem popsal drive, uspory v Recku redukuji verejnou dopravu a tak jsme se i my museli spolehnout na vlastni sily. Cas vypadal docela napjate. Takze: V 5:15 odjeli Bicici linkovym busem do Solune zanechavse nam vsechna sva zavazadla. V 8:00 uz Karlovi a mne majitelka pujcovny predavala Opla a v 8:20 uz jsme byli pred hotelem, kam mezitim ostatni nanosili veskerou bagaz vcetne castecne rozebranych kol. Treti sedacka - lavice sla nastesti temer do neviditelna sklopit. A takto vznikly prostor dal moznost ke Slavkovu skladacimu koncertu. Vsechny bicykly se vesly do kufru nadel vedle sebe a na ne jsme nasypali bagaz. V 8:55, cili se zpozdenim proti planu, jsme vyjeli. Tou dobou uz Bicici prijizdeli k Soluni.
Vzal jsem to nejdriv kolem pobrezni promenady, abychom se naposled mohli pokochat pohledem na Samothraki, ktery v rannim pruzracnem vzduchu vypadal velmi blizko. Pak jsme si pripomneli 10 km statovky, po ktere jsme jeli posledni kontinentalni km a uz byl najezd na dalnici a mohlo se konecne jet.
Cestou jsme si parkrat pripomneli krizeni nasi trasy s dalnici a najednou tu byl okruh kolem Solune a odbocka k letisti. Docela to uteklo - 340 km za 2:30 hod. Vykydali jsme auto, ktere jsem tak mohl vratit (to je asi muj pujcovni rekord - auto na 4 hod), a dobalili kola, vse bylo hotovo kolem pul jedne, cili s naprosto pohodovou casovou rezervou.
Pohoda skoncila pri odbaveni. Nejdriv nam sdelili, ze platime za kola - no dobra €30 je velmi mirne, ale sem jsme neplatili. Nasledovala ovsem mala srazka s blbcy: mistni predpis o tom, ze v dusi kola je plyn pod tlakem a tudiz musi byt vypusten. Nektere letistni predpisy by si zaslouzily fyzikalni revizi, za chvili zacnou popirat letadla tezsi vzduchu.
Pisingrove lety s Malevem si nezaslouzi dalsi popis, jenom si musi jeden zvyknout, ze se neji v letadle ale na letisti. Na druhou stranu - vsechny MA lety byly vcas. A let do Prahy byl vylozene vyhlidkovy - vrtulacek leta docela nizko, takze bylo napr. videt krasne oslunene Brno.
Navrat z letiste jsem měl diky laskavosti Karla stejne komfortni, jako cestu tam, cili s kolem az pred dum.
Ted jeste aby kolo bylo ok.

A to uz je protentokrat opravdu konec!

neděle 22. května 2011

Nedele: Pachia Ammos - pristav - Alexandroupoli

Kdyz jeden spi v nobl hotelu, tak se mu rano nechce vstavat. Ale nakonec mne slunce prece jen vyhnalo ze spacaku. Nejprve jsem se probudil pullitrem dzusu a pak jsem se nejak k desate propracoval k tradicni snidani, včera jsme nastesti sehnali 200 g kelimky.
Dnes byla na programu cochcarna s dojezdem do 16 km vzdaleneho pristavu na 17:00. Snazil jsem se zabalit na 11:00, jenze Karel s Pavlem si přes me namitky "pujcili" nezamcene morske kajaky. Otravilo mne to natolik, ze jsem vyrazil uz ve trictvrte. Doloudal jsem se na vrchol 180 m stoupani od plaze, slunicko dost peklo, ale pak uz vrstevnicova houpacka se jela prijemne az do 7 km vzdalene vesnicky, kterou jsme včera objeli po obchvatu. Tesne pod centrem byl opravdu hutny kopecek umocneny polednim vedrem. S frape a knizkou jsem cekal na Slavka, ktery dorazil asi po 20 minutach.
Dal uz jsme pokracovali spolecne - sjeli jsme skoro k mori a po 2 km asfaltu jsme odbocili na paralelni polnacku. Ostrov uz v teto casti neni prilis strmy, povrch neprevysuje 60 m. Pokracovali jsme dal mezi poli, prekonali brod, ktery zcasti vedl podelne korytem potoka a po docela slusnych polnich cestach smerovali k pobrezi. Teprve kousicek od more nas cesta zaskocila rozrytymi traktorovymi kolejemi, nastesti však tento nesjizdny usek měl snad jen 20 m. A hned po nem uz prisla pobrezni cesta, ktera uz byla jednodussi: ujezdene ploche oblazky (jake tu tvori vyznamnou cast plazi) obcas okorenene kouskem pisku. Tak jsme dojeli az ke slanemu jezeru pobliz zapadniho mysu ostrova. Byla tam spousta vodniho ptactva, zvlast pekne byly volavky. Tipnul bych si, ze i sem se v lete pristehuji plamenaci z Kypru - videli jsme je na Limnu i Lesbu, tak proc ne tady. Po jiznim pobrezi se k zapadnimu mysu dojet nedalo, museli jsme prejet 1 km ke kosteliku na severu. A pak uz to byly jen 2 km po ceste plne opravdu velkych oblazu, vylepsene prujezdem smetakem. Ale nakonec jsme k majacku na plochem zapadnim mysu dorazili.
Mestecko s pristavem bylo na dohled, dojezd poslednich km byl jednoduchy. Nasli jsme obedovou hospudku a zatimco jsem po jidle zadriml, lehce mi uniklo, ze Slavek se mezitim vykoupal a osusil, pristal trajekt a dorazili Bicici, tesme nasledovani ostatnimi. Do odjezdu trajektu byly jeste dvě hodky, takze nase sestice jeste posedela na pivku, zatimco M+F se usadili ve stinnem primorskem parciku.
Obaval jsem se, ze nedelni trajekt bude plny, a tak jsme najeli uz pet, cili hodinu pred odjezdem. Moje obavy se ukazaly liche, lod byla dokonce prazdnejsi, nez ve ctvrtek.
Trajekt jede tak pekne, ze vlastne objede cele severni pobrezi, takze jsme mohli rekapitulovat cast naseho programu, jenom se nam ani s mapou nepodarilo urcit, ktery vrchol je vlastne ten hlavni. A kde byli... Jeste frape a ouzo a uz jsme byli po ctvrt na devet v pristavu a o pul v nasem hotelu. Bez otaleni jsme vyrazili do levne rybi hospudky, kde jsme byli pred plavbou na Samothraki, opet jen v sesti. A uz jen domluva, abychom vse zitra stihli, jeste musime večer predbalit kola, aby se všech osm veslo. Zitrek bude narocny.

Ujeto 24 km, celkem 736 km. Nastoupano 400 m, celkem 10 400 m.

sobota 21. května 2011

Sobota: Thermas-konec ostrova-jizni pobřeží (Pachia Ammos)

Ráno začalo špatně. Snedli jsme se Slavkem kilo jogurtu a 1/4 kila medu. To bylo tak: včera měli v minimarketu v malých kelimcich jen 0-2% derivaty a poctivý řecký jen v rodinném balení. A ze se zítra uvidí. Sice nám par lžícemi pomohl Pavel, ale to hlavní zůstalo na nas.
Řecké léto už jede naplno, ráno už bylo přes dvacet a azuro. Nechali jsme bagly na privatu a jeli se podívat na vodopády řeky Foinias. Bylo to asi 4 km a pak už jsme mohli jen pěšky. Po dvaceti minutách jsme byli u velkého vodopádu a zároveň zde zacinal nepruchodny kaňon. Cesta podle říčky s se spoustou perejek vedla samozřejmě zájem obrovských platanu. Cely tenhle cyklovylet je prostě lesní. Dal jsme se rozdělili na ty, co už na zdejší hlavní a vyznamne památce (Svatyně velkých bohu - byla zde nalezena slavna Nike Samothracka - nyní v Louvru) byli - K+E včera, já před 5 lety, a na ty, co se tam teprv chystali. Dali jsme si sraz ve 3 u pamatky a naše sportovnější skupina vyrazila na ousko do severozápadní casti ostrova. Odbocili jsme do kopců, projeli vesnickou, vystoupali po štěrku do 260 m a pekne se povozili po sotolinkach. Spustili jsme se zpátky na pobrezni asfaltku a dojeli na její konec, ktery koncil otockou, uprostřed niz byla... sprcha. Ackoliv pláž byla docela kamenita a nebylo tam nic. Tolik kilometru asfaltu kvuli sprše.
Zpatky jsme se vrátili po pobřeží, bylo to docela rychle. Ve dvě jsme nasazovali batuzky, dali jsme salát a pivko v me vcerejsi hospůdce a ve tři jsme byli u památky. Čekalo nas stoupání do byvaleho hlavního města stejného jmena jako ostrov. Byla to nejdrsnejsi zalezitost celého dne: 10% stoupání v bezvetri na rozpalenem asfaltu v prazicim slunci. Ale zvládli jsme ty 4 kilometriky a dosáhli jsme kafeneionu na dolním konci městečka. Později jsme ho pri placeni prekrtili na "vše za €1", frape, pivo, ouzo, no všecko. Udělali jsme tam základnu a odtud vyráželi na výpady do pěkného kamenného městečka: nákupy na večerní pláž a foceni. Misa s Františkem hospodu jako obvykle ignorovali a pokracovali i s koly na hrad. Po zarizeni všech záležitostí a stazeni Misy z hradu jsme vystoupali do sedelka za městečkem a pak následoval nádherný sotolinovy stupnovizy sjezd mezi olivami na jižní pobřeží. Zachytili jsme se asfaltu a ti co neměli mapu si mysleli, ze uz pojedeme jen kolem moře. Ale ti co ji měli, tak věděli, ze nastoupame do 160 m... Několikrát. Ale všechno ma svůj konec a přišel sjezd. Na posledním brodu padla Pavla, ale nastesti bez krve a skončí to asi jen modrinou na zadku. Na pláži byl otevreny plazovy bar, rozhodli jsme se se nejdřív jet spratelit se, abychom mohli přespat na pláži, jen M+F tradičně zasoukromnicili a rovnou se vydali na druhy konec pláže. Obsluha byla tradicne přátelská, nic nebyl problem, ale kromě piva neměli nic, co by nas zajímalo. Splachli jsme dnešní pot v mori, dali par piv a pustili se do likvidace zásob jídla a vina určených pro pustou pláž. Barman nám předal hospodu, ukazal vypinace, a odjel. Dnes tedy spime v 1000+1hvezdovem hotelu. A zítra posledních 16 km, na které máme cely den.
Ujeto 65 km, celkem 712 km. Nastoupano 1200 m, celkem 10 000 m.

pátek 20. května 2011

Patek: Feggari 1611 m

Zacal nas pobyt na Samothraki. Dnes měl byt vystup na nejvyssi horu Egejskeho more. Byl jsem tam jiz pred 5 lety a tak se mi moc nechtelo. Ale včera pri veceri jsem se rozhodl ze jo. Ale pak mi Radka večer napsala, ze za dva tydny mám termin artroskopie menisku a mne doslo, ze jsem na kole na nej uplne zapomnel. Rano jsem konzultoval s Eliskou a ta hopsani po sutich a sutrech taky moc nedoporucila. A tak jsem radeji zustal. Na kopec nesli ani Eliska s Karlem, obema chozeni taky moc moc nevyhovovalo a vyrazili na kola. Vrcholova petka vyrazila o pul devate za polojasneho pocasi.
Ja si cele dopoledne cetl. Kdyz jsem docetl druhou knizku, presunul jsem se do kafeneionu dole na krizovatce a dal si variaci na maly recky salat se spoustou skveleho oleje. Pri pivu a dvou kafich jsem precetl dalsi dvě knizky, jenom jsem pri tom musel porad posunovat zidlicku pred sluncem, odpo se totiz udelalo azuro. A v pet jsem se po narocnem dnu vydal zpět tech 300 metru do kopce.
Prvni horale - Bicici a Slavek dorazili ve ctvrt na sedm. Vrcholu dosahli, ale v dobe, kdy jeste byla oblacnost, takze videli ... no nic. Mlha pry byla takova, ze byl problem hledat znacky. Vypadali hodne ziznive a tak rovnou pokracovali dolu na pivo. Tam se potkali s Karlem a Eliskou, kteri nezdrzovani ostatnimi zrejme dnes projeli planovany program pristich dvou dnu. Necelou pulhodinu pote dorazili i M+F, o kterych bezelo info, ze ze ztratili a zabloudili. Bylo docela pravdive s doplnkem, ze se i nasli, pote co zjistili, ze sestupuji do vedlejsiho udoli.
Vecerni program uz byl spolecny. Nase vcerejsi hospodska Armenka hovorici rusky nam udelala mistni specialitu - v troube pecenou kozlecinu (katsikaki). Snedli jsme ji na pamatku dvou nepritomnych nestastniku Jany a Pavla, kterym osud znemoznil jet a ponechali nam k dispozici tech par symbolickych penez vracenych CSA. Tak jsme je projedli na jejich pocest - dekujeme a zdravime! Po veceri zakoncene ouzem se jeste ostatni zasli vykoupat do mistniho sirneho termalu.

Hlavni skupina usla 18,5 km a nastoupala 1560 m.

čtvrtek 19. května 2011

Čtvrtek: Alexandroupolis - Samothraki (Kamariotissa - Thermas)

V noci zase trochu sprchlo, ale od rána se dle předpovědi obloha začala zesvetlovat. Dopoledne bylo volno, čehož většina využila k pozdnimu vstávání. Ne tak my se Slavkem, po snídani v kavarnicce o desáté jsme vyrazili řešit dopravu do Solune. Na nádraží KTEL (=CSAD) se nám s požadavkem kol vysmali, vzali by prý nám max. jedno. Pak jsem neuspěl s požadavkem transferu na solunske letiste ani v cestovce na hlavní třídě. Ale dali nám tip - pujcovnu aut Hertz prý 700 m odtud. Naštěstí to bylo blíž, ale unylou damu v kanceláři můj požadavek zjevně obtěžoval. Dostal jsem z ni alespoň polohu další půjčovny (Evros Car), prý 2 km odtud. Řekové, jak jezdí všude autem, tak nemají odhad, byli jsme tam za 10 min. Se šikovnou a sympatickou mladou dámou (domnívám se, ze majitelkou) jsme se rychle domluvili na půjčení vanu Opel Vivario (cosi jako Tranzit), auto nám predvedli a bude připravené v po 8:00, dříve prý to nejde. Dusovala se nám, ze svým malým autickem jede tech 400 km do Solune tři hodiny. No nevím, ale za 4 hodky bychom to dat mohli. I tak to bude v pondělí tak tak, nejpozději v 15:00 se musíme odbavit. Nakládání kol si chvilku vezme, takže když vyjedeme v 9, budu rad. Jo, a tim, ze sklopime sedačky, musí jet dva linkovym busem v 5 ráno, vyzvednout brasny z nádraží a dopravit je na letiste. A cela tato akce nam nyní ale zajistí 3 dny na Samothraki (vicenaklady oproti vlaku činí asi €15/hlava). Musím poděkovat Slavkovi za oporu a konzultace při te dopolední anabázi.
Všichni jsme se sešli o dvanácté před hotelem (tedy až na M+F, kteří si instruukci vyložili jinak a teprve šli balit ;). U oběda jsem vyložil plán, a pravda, s žádným velkým nadšením jsem se nesetkal. Ale také ani s odporem. Takže ještě rezervace hotelu na neděli (jiného), nákup lístků pro busove dobrovolníky Biciky a mohli jsme ve 14:30 vyplout směr Samothraki.
Na zacatku plavby bylo moře šedé, takovy Balt. Ale v polovině se mraky začaly otevírat a po dvou hodinách plavby, chvili před přistáním, získalo moře zpátky svou normální modrou barvu. Ostrov ovšem měl barvu zcela netypickou, všechny pobřežní kopečky jsou zelené! A nad tím se tyčí bile vapencove skály s horou Feggari (1667 m), nejvyšší horou Egejskeho moře a zítřejší cílem většiny. V 16:45 už jsme vyráželi po severním pobřeží směr Thermas. Protivnemu vychodnimu větru jsme se vysmalli jízdou ve skupině a po trictvrte hodince jsme byli v cíli. Jenom chvilku trvalo najít pěkný hotylek, který bude naším domovem po příští dva dny.
Priprava bydlení trvala asi půl hodiny, zjevně otevirame penzion. Ale pan domaci je milý a ochotny, ráno si v kuchynce mužem udělat čaj a po celém domě je volna wifi. Z balkonu máme výhled do údolí potoka s platanovym lesem. Vubec cela vesnička je plná obrovských platanu.
Po nezbytné sprše jsme vyrazili do vesničky. Nejprve minimarket na snídani a potom jsme pokračovali do sympatickeho kafeneionu, ale tam neměli gril. Poslali nas do taverny v uličkách. Vypadala zavrene, špinavé hole stoly, na nich zaprasene židle bez sedaku. Ale zamracena poni domácí nám řekla, ze má otevřeno. Během par minut byly stoly čisté, židle osedlane a pani začala přijímat objednávky. Rusky, je totiž Armenka, co tu žije 15 let. Rázem také úsměv, omlouvala se, ze má jen gril, ale na zítra nám připraví ostrovní specialitu - v troubě pečené kuzleci, prý 8 kg živé váhy. Dnes tedy vepřová kotleta a místní klobasa na grilu. Bylo legrační, když pani objednavala a padlo klíčové slovo "svinina", pan v kuchyni se automaticky zvedl a sel roztapet gril. A pak sedl na motorku a někam odjel, asi do 100 m vzdáleného minimarketu. Zkratka, máme na kontě další otevřenou řeckou hospodu.

Ujeto 14 km, celkem 647 km. Nastoupano 100 m, celkem 8800 m.

Středa: Fanari - Alexandrupoli

V noci trochu sprchlo, ale pod naším pristresim nám nebylo nijak zle. Spalo se dobře a vstavalo se pomalu. Tradiční otužilci se šli koupat. Já byl včera liny zajet do marketu a tak moje snídaně byla skromná: dvě oplatky a voda. Nakonec jsme se o půl desáté vyhrabali k odjezdu.
Silnice brzy odbocila od pobřeží do vnitrozemí. Drobně zvlnena krajina byla dost nudná a občasných par stromu mezi poli nedavalo žádnou ochranu před protivnym SV protivetrem. Zpestřením byl docela široký vybetonovany silniční brod na ricce Lissos. Ještě předtím, než jsme se vrátil k pobřeží, jsme dali pauzu v pěkné vesnicce Imeros. Na rozdíl od te předcházející cikánské, kde po mne vystartovala smečka (prý) 24 psu, tahle byla řecká.
Dalších 15 km jsme se potýkali s větrem podél pobřeží až do Platanitis, kde jsme si po 40 km dali zasloužený oběd, byli jsme v půlce. Misa s Františkem si dali místo oběda pláž.
Za vesnickou jsme odbocili na sotolinu, která zkracuje cestu podél pobřeží (na rozdíl od obloucku na mém plánu). Nejprve jsme zvlnenym profilem mezi olivami dojeli k památce Maroneia s rekonstruovanym amfiteatrem (uzavřena, ale s dirou v plotě) a pak ještě trochu nastoupali asi na 100 m a dostali se do krajiny řeckých baji. Olivový háje se spoustou balvanů a kamenných útvarů - a to vše spojené s vyhlídkou na moře a ostrov Samothraki. Hodně to připomínalo ježdění po Krétě! Cestou byly také značky na stará anticka místa, ve starověku byla tato část zřejmě dost osidlena. Ale po 15 km u zbytku středověké veze se krajina strihem změnila na plossi pobřeží a casem se ukázal i asfalt. Ještě frape/pivo ve vesničce Dikela, kousek podle moře a už tu byl krátký, ale vyzivny výstup ke statovce. Posledních 13 km jsme dali celkem rychle ve vzorne střídající balíků a tak jsme přistáli na namesticku nedaleko přístavu v Alexandroupoli ve čtvrt na osm.
Hned na náměstí jsme vzali hotel, který zřejmě pamatuje založení Alexandroupoli na konci 19.st. Město ma jméno nikoli podle známého A. Makedonskeho, ale podle jakéhosi řeckého loutkového krále v 19. st. Je to nejvychodnejsi větší město Řecka a tudíž de facto hraniční (do Turecka je to asi 40 km po dálnici). Velkým problémem je tu hranice EU, která je poněkud propustna a tak se tu denně objevují nové desítky a desítky uprchlíků z Afghánistánu apod. Několik skupin jsem viděl i já na nedalekém nádraží. To je další samostatná kapitola. Řecká dluzni krize způsobila i seskrtani dotaci pro statni železnici společnost OSE. Je to nesrovnatelně smesnejsi firma, než CD. Místo 5-6 vlaku jezdí nyní ze Solune do Alex-poli jen 2 (a kola bere jen ten ranní), zrušen byl i vlak Istanbul-Atheny, kterým jsem tu jel před 22 lety. Škrty se pravděpodobně dotkly i trajektu, důsledek zredukovane dopravy pro nas je ten, ze pokud zitra nejak nevyresim pondělní dopravu do Solune, stravime na Samothraki jen 26 hodin :(
Večeře ve zraci uličce, v souvlacerii. Zvláštností bylo, ze všechna grilovana jídla a hranolky servirovali na papiru, podobnému tem na pečení.

Ujeto 83 km, celkem 633 km. Nastoupano 800 m, celkem 8700 m.

úterý 17. května 2011

Utery: Stavroupoli - Fanari

Ranni odjezd byl pomalejsi, az v 9:30. Spolehali jsme tak trochu na to, ze Pavla s Pavlem, kteri ve trictvrte na devet odjeli s panem domacim autem do. Ve mesXanthi opravit kolo, se ve meste zdrzi. Ocekavali jsme nudny presun po statovce do Xanthi, coz se nastesti nepotvrdilo. Sice jsme unosnym stoupanim nabirali vysku v celkem nezazivnem kopci, ale dalsich 20 km uz byl pozvolny sjezd udolim horske ricky s peknymi vyhledy i zbytky starych kamennych mostu. Dnes si svoje zelvy zachranili Pavel a Misa. Nevim proc, ale zdejsi zelvy strasne rady prechazeji silnici. Byl to moc hezky prujezd. Nakonec nas kratky vysvih vyvedl na vyhlidku nad Xanthi. Bylo videt i stare město z 19.stoleti, vcetne mesity pusobici funkcnim dojmem. Spustili jsme se jeho strmymi ulickami do centra, kde jsme se u hlavniho kostela sesli s Pavlou a Pavlem. Krome mesity mne ve meste zaujala i rada zjevne muslimsky odenych zen.
Po lehkem obede jsme vyrazili smerem k mori. Po podjeti dalnice provoz na statovce ustal na snesitelnou miru a my mohli utvorit balik, ktery se pravidelnym stridanim petadvacitkou v protivetru blizil k mori. Coz se stalo v Porto Lagos, kde jsme si zaslouzene odpocinuli v hospudce v pristavu u piva, koly ci frape. Odpoledni nuda tim skoncila. Kousek za mesteckem, na siji, ktera oddeluje brakickou lagunu vlevo a more vpravo, byla odbocka ke klasteru. A ten byl, ano, na ostruvku spojenem lavkou. A ledva jsme dorazili k peknemu klasteru/ostruvku Agios Nikolaos (105), jsem zjistil, ze z nej vede dalsi uz jen pesi lavka na kostel/ostruvek Agia Maria Pandanassa (106). Wow, necekany bonus dnesniho dne! Obe stavby byly velmi pekne upravene a malebne a jejich bilocervena barva pusobila v te vodni krajine velmi osvezujicim dojmem.
Za par kilometru jsme dorazili do ospaleho letoviska Fanari s malym jachetnim pristavem. Je tu sice hotel, ale uz predtim jsme se domluvili, ze dneska spime na plazi. Pokracovali jsme tedy dal a 2 km za mestem jsme nadli plazovou rybi tavernu a radostne jsme v rybach projedli, co jsme usetrili za ubytovani :P Jenze pak jsme se zalekli blesku nad horami a presunuli se o par set metru dále do dalsi tentokrat opustene taverny, pod jejiz strechou se citime jisteji. Vychazi uplnek, ucucavam z malicke flasticky ouzo a s prijemne hucicim morem tu neni vubec zle.

Ujeto 67 km, celkem 550 km. Nastoupano 600 m, celkem 7900 m.

P.S. Večer jsem si kontroloval trajekty na Samothtaki, zmenil se jizdni rad a v kombinaci s tezce redukovanymi vlaky to vychazi na pouhych 26 hodin na Samothraki :( Vypada to na velkou dopravni improvizaci (najem minibusu) v pondeli.