Dnes jsme si museli trošku privstat. Hotelovou snídani jsem sice ukecal na osmou (zde bydlící Anglani snidaji od 8:30), ale museli jsme už mít sbalena kola. Kilometr od našeho hotelu nám odjížděl trajekt na pevninu už v 8:45.
Úplně jsem včera zapomněl se zmínit o městečku Thassos. Největší město ostrova si navzdory tomuto uchovalo typickou pohodovou ostrovní atmosféru. Navíc zde bylo asi nejvíc turistu - tvoří je postarší Angličané, kteří se prý po nějaké době na ostrov zase vracejí. Starý, dnes již jen rybářský přístav má svoji atmosféru (viz včerejší foto :).
Jedenáct kilometru trajektem trvalo necelou půlhodinu, po přistání jsem dofoukl zadní kolo (prudi mne nějaký pomalý defekt) a mezitím Pavel oznámil defekt normální - na trajektu trefil nějakou sponu. Nevýhodou cesty do hor bylo 15 placatych km, které končily městečkem, kde Misa konečně sehnala nové brzdové destičky - přední brzda ji trápí od počátku cesty. Majitel cykloshopu měl z nas větší radost, než my z něj a na závěr si nas i vyfotil.
Jeste kousek po dálničním přivaděči, podjezd dálnice a už jsme stoupali 350 m do sedla s Praze sluncem v zádech, dalo nám všem zabrat. Krátký sjezd a zase stoupání zeleným údolím mezi kopci úplně zarostlymi malými chundelatymi keři. Na 450 m byla odbočky do vesničky a jakýsi místní Pepek Vyskoc nám tvrdil, ze je tam taverna. Nebyla. A tak jsme vystoupali jeden kilometr, sikovkami zprovoznili pitko u kostela a obslouzili se z vlastních zásob. Po návratu na hlavní jsme zase pokračovali do kopce, ale už to nebylo tak drsné. Údolí se s rostoucí výškou otevíralo a nabízelo pohledy na pekne loucky i okolní kopce. A na 670 m konečně přišel zlom a dloooouhy tahly sjezd už směr nezměnil. Eliška si pomerne důrazně vyžádala ousko do vesničky (hlad) a tam jsme k našemu překvapení objevili tavernu pod dvěma obrovskými platany s průměrem přes 2 metry. A měli tu fsecko, takže tradiční zranice se tentokrát posunula na ctvrtou odpoledne u vědomí, ze nas ceka už je 9 km sjezd. Pohostinna paní domácí zvládala řecký, německy i bulharsky odrecitovat jídelníček. A po obědě většina vytuhla na sluníčku pod platanem a tak jsme pobyli snad 2 hodiny.
Sjezd byl příjemný. Po chvíli se otevřel pohled na plan kolem řeky Nestos, ke ktere sjíždíme už potřetí. Podél cesty byla spousta koz a uprostřed cesty jsem našel zelvu na zádech, asi ji zachytilo nějaké auto, když se pokoušela proběhnout. Vypadala celkem v poradku a tak jsem ji dal stranou cesty. Stejně tak učinil Pavel s její kamoskou, která se začínala pokoušet o totéž. A najednou jsme byli u mostu přes Nestos. Vyfotili jsme si kycoviteho cerneho a bílého konika, kteří se popasali na louce v zakrutu řeky (je docela široká, větší řeku jsem v Řecku neviděl). Na druhé straně jsme z mostu zahledli i plastové kanoe na vleku. Po kratke rovince přišlo stoupání do utulneho městečka Stavropoli. Objevil jsem penzion, a když jsme se u něj všichni sešli, ohlásil Pavel vyvaleny rafek. Což je závada, se kterou se moc pokračovat nedá. A dotazem u domácích jsme zjistili, ze servis je až v Xanthi, kam po 28 km dorazime zítra. Vymysleli jsme, ze Pavla s Pavlem odjedou večerním vlakem do Xanthi (ano, tim jedinym, co bere kola), zitra opravi a my je mezitim dojedem. Jenze lisaci domaci prisli s jinou variantou. Aby neprisli o 40€ za pokoj, navrhli, ze Pavla zitra rano do Xanthi prevezou autem.
Byli jsme tak prezrani z odpoledne, ze jsme sli do centra jen na nakup snidane a vecerni retsiny. My jsme se jeste s Pavlou a Pavlem stavili v pekarne na hlavnim namesticku stavili na dvě pivka a pozorovali mistni kosmos. A zitra uz se přes par kopecku vratime zase k mori a uz ho neopustime. Jo a večer jsem se taky snad vyporadal s tim pomalym defektem: mikrodira hned vedle rafku, asi nejaka svine trn.
Najeto 57 km, celkem 483 km. Nastoupano 800 m, celkem 7300 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat