Pondeli: Thessaloniki - Serres

Presun z letiste o pul treti rano probehl prekvapive hladce. Nejdriv jsem sice chvili zurive shanel nejake taxi, ale pote, co jsem zjistil, ze tu maji jen male bezcenne vozy typu Octavia (zlate Turecko!), obratili jsme se na MHD. K memu velkemu prekvapeni ridic ani nehnul brvou, kdyz jsme mu do busu narvali osm zabalenych kol s nezbytnou dalsi bagazi a pouze nas upozornil, jak si mame v automatu v busu koupit listky. Aniz jsme tusili, nas ucet cestovni stesteny byl timto pro dnesek vycerpan.
Bus koncil u nadrazi, par metru jsme prevlaceli nase sakypaky do budovy a kdyz jsme si oddychli, jak vse probehlo hladce, prisla na nas ochranka, ze se nadrazi zavira. Presunuli jsme se pred vchod a pokracovali v cinnosti, tj kompletazi kol. Pan ochranka nas neustale prudil dalsimi pozadavky - prekazime ve vchodu (do zavreneho nadrazi), pak trval na ulozeni zkompletovanych kol do (uzavreneho) nadrazi a tak dale. Usoudili jsme, ze ma doma zlou (nebo zadnou) zenu a musi se nejak odreagovat. Nastesti se nadr v 5 otevrel a s nim se I vymenila smena ochranky.
Konecne byl cas na zjisteni vlaku. Misto predpokladanych 5 denne jely do Serres jen 2. Fajn, 7:31 je ok. Nebylo, nebral totiz kola, jen ten druhy v 15:32, s prijezdem do Serres po sedme. Predstava, ze se nevyspali budeme otravovat v Soluni, kde temer neni nic k videni, nas motivovala k pohledu do mapy. A vida, vlak tam sice dela velkou okliku, ale po silnici je to jen 87 km, coz se da - rozhodnuto, prepravime se do startu po vlastni ose.
Dodrimali jsme do sedmi a s pohledem na neprijemne sedou oblohu jsme kolem pul osme vyrazili. Hledani cesty z velkych mest nebyva prilis jednoduche, ale tentokrat to bylo docela snadne, a tak jsme odhodlane stoupali pryc od more na sever. Stacila drobna chybka v navigaci a nova dalnice nezakreslena v me mape - a uz jsme meli 10 km navic. Dalsi jizda uz byla bez navigacnich, byt jsme se jeste opet diky dalnici nekolikrat presvedcili o neplatnosti mapy. Nakonec jsme odbocili na kyzenou statovku na Serres a nepatrnym, ale vytrvalym stoupanim mirili k horam na severnim obzoru. Kolem poledne jsme na 430 m/42 km nasli motorest a meli pocit, ze uz jsme dost vysoko. Falesny - netusili jsme, ze nam bude stoupati az na 700 m. Ale zaroven tady zacala nejhezci cast cesty. Dosud prekvapive zcela zelena, ale zemedelska krajina, byla vystridana kopci s lesy, mytinami a pastvinami. Ze vseho nejvic to pripominalo Vysocinu. Takovehle Recko jsem dosud nikdy nezazil. Dalsich 40 km se odehravalo v techto kulisach. Krasa krajiny povznasela, pohled na mapu a smerniky deptal. Prubezne jsem menil odhad delky z 87 km na 95, pak na 102 a finalne 106. Cesta totiz nevedla po statovce dle mapy (z ni uz je dalnice), ale po stare trase v horach. Moc pekne, ale... Prekvapive.
Poslednich 20 km se napojilo na statovku rovnobeznou s nedokoncenou dalnici a po seste večer jsme dorazili do Serres a bez vetsich problemu nasli predvybrany hotel Galaxy. Město mne prekvapilo, cekal jsem usmudlanou agrokulturni diru jako na Krete nebo Peloponesu, a misto ni jsme dorazili do pekneho mista s pesimi zonami a mensimi, ale vystavnymi domy v centru. Narocny den jsme zakoncili megazranici v nedaleke taverne. Puvodne odpocinkovy den se zmenil v oddechovy: oddechli jsme si, kdyz skoncil...
Ujeto: 107,5 km / nastoupano: odhadem 1000 m
Odesláno z mého bezdrátového handheldu BlackBerry®